Aktualizace ve smyslu fungování, mé sbírání informací, kde se dalo za posledních 24hodin říká:
1) Natahuji se vědomím ke Světlu.
2) Mám si dovolit mít silnější pozitivní ego (touha být lepší, zdokonalovat se) a o to se v dobách poklesu nebo neklidu opřít.
3) Dilema mezi odpojováním se od lidí, vymezováním si osobního prostoru/samoty (za čímž je obrana se nenechat lidmi pohltit) a uvítáním lidí v bezpodmínečné lásce a milosti (ono to funguje, dokud někdo závistivý pomyslně na to neukáže prstem) se mi stejně nepodaří vyřešit tak, aby byly oboje póly v harmonii - zatím střídám stavy na kratší či delší období, ale pravda zůstává stále mezi těmito dvěma postoji, takže jedině zbývá přijmout, že na toto DILEMA odpověď není.
4) Důležité věci si pamatuji a dokáži s nimi operovat, zatímco s nepodstatnými - mizí z mého zorného úhlu, z mé pozornosti a to i v případě, kdy se snažím vzpomenout, vybavit si, o co běželo, tak nenávratně to zmizelo v časových propadlištích a bylo odpojeno, odseknuto energeticky. Včetně záležitostí z matrixu - někdo by říkal, že nutně musím se hmotou mít konflikt a odmítat ji. Tak to také není.V jednom aspektu si vybavuji, proč mě dnes dusí pravidla zplozená lidmi a daná nějakým glejtem, ouřadem. No, středověk, tam je model odpovědi - stačilo, aby něco vzešlo z feudálního toho ouřadu a někdejší nejednu rodinu to rozseklo a už se nikdy neshledali. To bolí samotnou Zemi - ničení a trhání rodin na kusy. Bohužel i v dnešní době jsou známy případy roztrhnutí rodiny činností úřadu (plus slova nepřátelského souseda) a nemyslím tím rozvod. A já mám pak ty nevědomé návaly zlosti a ohně, soptím jako to dělá Země. Bránit pak lidi musím před sebou samou.
5) Achjo! To psaní je tak pomalé! Už asi desetkrát přehrávám sdělení, co mi chodí, jen abych to stihla naťukat a pak mám skoky myšlenek a zpráv uprostřed věty. Není divu - dnes jsem ráno vyšla do práce bez kabelky, no je vidět, že se bez zátěže jistě obejdu (kabelka symbolicky = zátěž). :-)
6) Jméno jsem si nevybrala a byla jsem přesto nějak označena, něco mi bylo skoro hrubě vtisknuto. A pokud mi někdo radí nebo se snaží mě vést někam, od člověka se jen tak nedám, no raději si utvořím prázdný prostor, rozmyslím se, nacítím a pak se rozhodnu. Ale násilné vtisky "musíš to tak mít" mě neosloví. Pak se mám smířit s tím, že vůči lidem budu se jevit jako nevděčník, jako tvrdohlavec, co si nenechá poradit. Pak nedovolím, aby mi někdo dával negativní, svazující označení. Jde to mimo a v těch okamžicích přichází nejlepší okamžik se od těchto lidí odpojit.
7) Nemůžu si dovolit nechat se těmito lidmi rušit, pokud mám u sebe rozjeto "jánevímkolik" příznaků transformace najednou. :-) Ač už zní sdělení jakkoliv, sledovat, jestli mě skupina lidí odsoudí nebo se znemožním, je pak to přesně nepodstatné. Důležité je dopřát si pohodu a následovat potřeby, jakých cesta žádá.
8) Protože - jestli někdo tvrdí, když dělá do duchovna, že má vše zpracované nebo by o mně měl také někdo tvrdit, že to určitě budu mít všecko zpracované, když mi to tak píše, není to pravda. Uvádím existenci deprese, že i mě potkává. Rozlezlá jak smrt. :-) Ale nenechám se jí položit. Uvádím, že mám dilemata, tak ať nikdo nic nečeká. Včetně toho, že když jsem před deseti lety studovala jadernou fyziku, tak budu se určitě dle toho chovat přísně logicky, vědecky, nebudu prdět a frnět a nevímco ještě. :-) Musím si udělat legraci. A rozhodně by mě nenapadlo mluvit o andělech nebo světelných bytostech, hmm? Jinou lepší cestu, jak rozpustit formu násilí skrze tyto domněnkové vtisky názorů na jakoukoliv osobu, neznám, než legraci.
9) Lehkost, žijme a nebuďme na sebe a okolí tak přísní. Když jdu na dovolenou nebo víkend, občas zanechám pro "náhodné" oči vzkaz:
V KRYSTALECH - SVÍTÍME!!! (Tady můžeme svítit i v srdcích.)
Autorka článku: Jitka Bartošová
https://farhamandala.webnode.cz/
