Často se mě lidi (ani už ne tak z blízkého okolí) ptají, proč jsem teda studovala ty práva, dělala roky koncipienta, složila ty advokátní zkoušky, když to vůbec nedělám. Spolu s tím často v různých obměnách pronesou, jestli to není škoda, když jsem tomu věnovala tolik času a energie.

Ne, není to škoda. Nebyla žádná „chyba“, že jsem práva studovala, že jsem si otevřela advokátní kancelář, a není ani chyba, že jsem se rozhodla z toho všeho odejít a zanechat to za sebou v době, kdy se to začalo rozbíhat. Byla to má krásná cesta, díky které jsem došla na té cestě tam, kde nyní stojím a stala se zpátky víc tou zvídavou, nadšenou, rozpustilou, veselou, vtipnou a někdy lehce přidrzlou holčičkou, kterou jsem byla jako malá. Jen, s tím rozdílem, že ta holčička toto vše si nyní znovu dovoluje více vědomě, obohacena poznáními, která nabyla a postupně dále nabývá, jak pokračuje na té své tajemné, dobrodružné a zázračné cestě. Ta cesta každého z nás je vždy zázračná, krásně dobrodružná a tajemná. Jen, čím jsme vědomější, začínáme to tak více vnímat, více ten svůj život takto prožívat.

Podle mě, studování není nic jiného než jakákoliv jiná situace. Možná si myslíme, že studium vysoké školy je potřeba k tomu, že nasbíráme znalosti, které pak využijeme ve své profesi. Avšak, to je jen jeden úhel pohledu. Ten hlubší je o tom, že studium je jen situace (jako vše ostatní v našem životě), která nás měla něčemu naučit, otevřít více naše srdce. Například jsme se tam měli potkat s nějakou osobu, se kterou si máme z minulosti něco dořešit. Nebo, jsme díky tomu studiu měli zažít neúspěch v podobě nedostudování. Možná jsme sice měli dostudovat, ale následně v práci zjistit, že to není ono, atd.

No a já byla z těch, která vystudovala s lehkostí a bez jakýchkoliv potíží, kterou moc bavila následná praxe, která bez klientů a peněz otevřela kancelář, aby až ve chvíli, kdy se to krásně rozbíhalo, to vše pod tíhou pustila. A to vše bylo potřeba, abych v tom stavu „beznaděje“, pocitu, že nejsem nic, začala k sobě najednou cítit větší úctu než, kdy dřív. Celé toto pro mě tehdy náročné období vyústilo k tomu, že jsem se vrátila k psaní, že mi minulost přinesla moudrost do některých mých současných situací a vztahů a ke vzniku webu jinypristup.cz.

Náš život je jako nejefektivnější počítačový program, který nedokážeme pojmout hlavou. Vždy se spojí vícero věcí dohromady, jedna naše zkušenost slouží vícero účelům.

A tak vedle toho, že mě studium umožnilo zažít ten pád, při studiu práv jsem mohla uplatnit svůj dar analytického myšlení, rozebrání jednoho kusu něčeho na sebemenší detaily a vidění v nich souvislosti a vzájemné spojení. Ostatně, toto nadání mně pak sloužilo i v praxi při argumentaci u soudu, při psaní vyjádření na soud, kde to bylo při interpretaci vyjádření druhé strany a hledání mezer ve výpovědích velmi užitečné.

Až nedávno mi došlo, že během toho studia a následné právní praxe já tento svůj dar se učila používat, objevila v sobě, že ho mám a rozvíjela ho. Proto mimo jiné byly potřeba ty práva. A nedávno mi došlo, že tento dar využívám i při činnostech na webu jinypristup.cz, avšak, jakoby ho využívám pro hlubší záměr. Neboť, má schopnost věci rozebrat do sebemenších detailů, a nějaký proces tak vidět v jednotlivých „pidi“ krocích a všímání si v běžném životě těchto stejně se opakujících postupů (vzorců) mi vlastně umožňuje psát o svém životě a na příbězích svého života vysvětlovat poznání, ke kterým jsem aktuálně dospěla. A tak vlastně svůj život, svoji cestu dávám takto online. Nevím, kam to přesně vede, proč to takto mám dělat, že sdílím s vámi všemi svoji cestu, svůj vývoj. Jen vím, že to takto mám nyní dělat a vím to proto, že to dělám a že mně to dělá velkou radost a dává pocit naplnění a smysluplnosti.

Při každém kontaktu s vámi, ať už při psaní a šíření článků nebo na osobních setkáních, cítím vděčnost, že mám tu čest být toho součástí a podílet se na tom spolu s vámi všemi.

Vše kolem nás jej jen situace a její význam a účel pro nás má nekonečně mnoho rovin. Čím vědomější jsme, tím hlubší smysl jakékoliv situace jsme schopni zachytit (vnímat) a tím hlubší poučení (informaci) jsme schopni o daném přijmout.

S láskou Peťa

Autorka: Petra Jelínková

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.