Problém empatů někdy je, že se na situaci vždycky umí podívat i z pohledu toho druhého. Automaticky se nacítí na jeho prožívání. Hledají dobré důvody pro pitomé chování a mají někdy se svým manipulátorem až příliš mnoho trpělivosti.

Někdy se dokonce může dít i to, že svou neutuchající chápavostí a neochotou "dopřát" druhým i nepříjemné prožitky, jim brání ve vývoji.

Když někdy myslíme víc na sebe než na druhé, může to pro ně být nepříjemné. Může se stát, že když se vyjádříme, vypukne konflikt nebo když se nepostaráme o něco, za co je zodpovědný ten druhý, bude mít dotyčný průšvih, ale někdy je potřeba dát i své trpělivosti a toleranci hranici a nebýt za krávu, co řeší všechno za ostatní :-)

Místo neustálého pátrání po tom, proč ten druhý reaguje tak, jak reaguje a co bychom my mohli udělat jinak, aby se možný konflikt uhladil nebo ideálně vůbec nevznikl, můžeme zapátrat po tom, proč tohle vlastně děláme.

Proč neustále vycházíme vstříc, proč se bojíme být ty zlé, proč se stále přizpůsobujeme, když se nám to v hloubi duše vlastně vůbec nelíbí.

Možná objevíme nedostatek sebedůvěry, nízkou sebehodnotu a strach, že nás nebudou mít rádi, když budeme něco chtít pro sebe a podle sebe. To není žádná legrace. Je těžké dovolit si vystavit se strachu, že budeme odmítnuti. Velmi pravděpodobně jsme to zažili jako malí nebo malé.

Když jsme se pokoušeli se prosadit, byli jsme okřiknuti nebo označeni jako ti zlí a sobečtí, co nemají dost ohledů na druhé. Pro vnímavé, empatické dítě je to šok. Ono přece naopak velmi intenzivně cítí, co prožívají druzí. Někteří si z toho udělali závěr, že tedy musí být ještě víc ohleduplní a ještě víc se soustředit na přání a potřeby druhých, aby byli v pořádku a přijatelní.

Ano, v dětství jste neměli jinou možnost. Ale teď už můžete cokoliv. Můžete začít víc pozornosti věnovat sobě a tomu, co opravdu chcete vy. Není to tak snadné, protože jste zvyklí rozhodovat se podle druhých, tak si dopřejte dost času na objevování toho, kdo jste vy a co máte rádi právě vy. Dopřejte si to. Objevujte a pečujte o sebe se stejnou láskou a laskavostí, jako jste to dělali pro druhé.

Svoji empatii si ponechte. Můžete rozumět druhým a být laskaví, jen toto nejprve dopřejte sobě.

Ze Slunečních esencí je v těchto situacích úžasná esence z dubu https://www.slunecniesence.cz/dub/. Dub totiž umí nádherně vymezit svůj prostor a jeho hranice. Jeho dřevo je pořádně tvrdé a dubová palice se neříká pro nic za nic :-) S dubem vám půjde mnohem snáz se zdravě naštvat a říct dost tam, kde je potřeba.

Prostě si dub(p)nout :-)

Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz

Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a.

Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence.