Dnes mě napadla malá úvaha o tom, jak lidé, kteří jsou trošku víc vidět, narážejí na podobný fenomén.

Najdou se stovky lidí, kteří vám přejí štěstí a vy cítíte, že je to od srdce a s takovými lidmi být, to je požehnání.
Pak je zde pár lidí, kteří si vás na začátku postaví na piedestal, protože obdivují některé vaše vlastnosti.
Udělají si z vás poloboha, který už téměř postrádá lidské vlastnosti.

Mají pocit, že vše, co říkáte a děláte s nimi plně rezonuje a po určitý čas se nechávají inspirovat a vést k vlastní síle.
Dokud splňujete jejich představy, jste pro ně nedotknutelní.

Pak se stane věc, která odhalí některou vaši lidskou vlastnost, třeba že si stanovíte hranice.
Nebo dotyčný časem odhalí, že máte také lidské ego.
Své zklamání nad zbořenou projekcí však těžce nese, a tak celou zodpovědnost a frustraci se snaží přehrát na vás.
Začne vás zkoušet a chytat na háčky, aby vám dokázal, že jste ve své roli selhali.
Obviní vás z různých věcí, aby se nemuseli potýkat s vlastním stínem.

A tady přichází rozuzlení.

Pokud skutečně hrajete roli idola, záchranáře či spasitele nevědomě, začnete si obvinění brát osobně a máte pocit, že je s vámi něco špatně. Někdo odhalil vaši slabost!
To znamená, že jste si pravděpodobně budoval image dokonale nedotknutelného božího stvoření.
Avšak to, oč tu skutečně běží, není vaše momentální selhání, ale ztotožnění s rolí zachránce nebo duchovního guru, který nesmí dělat chyby.

Pokud se člověk ztotožní s rolí pomáhajícího či nadřazeného, je v pasti, protože si musí udržet image silnějšího, toho, kdo má vše pod kontrolou.
Na druhou stranu, pokud si k vám lidé chodí pro podporu, není dobré tuto roli úplně podceňovat a znehodnotit.

Je třeba jí brát v potaz, vědom si toho, že se skutečně jedná jen o roli. Je to jen část naší osobnosti, která má určitý záměr nebo úkol.

Takže pokud si vás vaši klienti pletou s kamarádkou, nebo vás objímají na potkání a píšou vám vlezlé smsky, či se do vás z plezíru navážejí na sociálních sítích, protože si vás potřebují otestovat a nastavit vám za každou cenu zrcadlo, je podle mého názoru na místě je odkázat do patřičných mezí.

Čím více lidí vás zná, tím vzácnější je váš čas a není čas na hrdinství.

Deset až čtyřicet zpráv na messengeru denně mě odnaučilo spasitelskému syndromu.

Lidi, kteří si na mých statusech dokazují svou nadvládu, ty, kteří zbytečně rýpou, soutěží a bojují o svou převahu, odebírám z přátel.

O to víc mě těší, kolik je těch lidí, kteří jsou skutečně poctiví a upřímně vřelí, dobrosrdeční a přející.
Takoví lidé na vaše chyby upozorní jemně v soukromí, pokud je nutné je vůbec řešit.

Skutečné přátelství nezná hierarchii.

Úcta se projevuje přirozeně, jako součást naší jedinečné hodnoty.

Budu ráda za vaše osobní postřehy, sdílení, pokud se někdy ocitáte v těchto rolích, jak to máte vy, podělte se o své zkušenosti :)

Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/

Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.