Zase se nám něco nelíbí, že? Dokola opakujeme negaci. V každé oblasti umíme chyby hledat, a že je taky nacházíme! Co hledáš, to najdeš, znáte to?
Naše mysl je jako obrovský stroj, který neustále analyzuje, zkoumá, hodnotí a vyrábí různé domněnky a scénáře, které mají většinou daleko k pravdě.
Až 90% myšlenek jsou bludy, které se v realitě neobjeví. Dokážeme snít, přehrávat si dramatické role na jevišti jménem vědomí, a přitom si neuvědomujeme, že jsme režiséři my sami. Jaké by to asi bylo, kdybychom si mohli určovat, jak se k nám která osoba bude chovat, jakou cestou se v životě vydáme, kdo bude náš partner, jaký budeme mít dům. Přiznejme si, že každý by si dopřál hojně pozitiv, oplývali bychom duševním i fyzickým zdravím a jen tak si zatahali za provázek a mohli se vším hnout, jak by se nám zrovna líbilo.
Proč se ale chováme spíše jako oběti a ne tvůrci? Oběť sebe a druhé přesvědčuje, jak to má těžké, že s tím nejde nic udělat a musí trpce dál snášet krutost osudu. Známe to, šílená kolegyně, labilní šéf, úplně debilní manžel, falešná kamarádka. Nic nám nepřeje, vše jakoby bylo spiknuto proti nám. Obětí se nerodíme, ale stáváme. Často nám tvoří dobrý štít, jak čelit světu. Oběť vždy získá více pozornosti a politování. Začne nám být příjemné, že si nás konečně někdo všímá, a tak svoji roli začneme žít ještě více do hloubky, srosteme s ní. Je pak ale velmi náročné si tuto pravdu přiznat. Jak to tak bývá, oběti jsou velmi útočné, pokud si někdo dovolí dát najevo něco jiného než lítost. Dá se říct, že ten, kdo si hraje na oběť, se jen vyhýbá odpovědnosti za své trápení, nehledá řešení ale výmluvy, proč to nejde jinak.
Stěžování vede k nemocem a slabosti. Každá taková jedovatá věta o příšerné práci, osobě, situaci, apod., zasévá semínko dalších jedů v našich hlavách. Když si něco pouze myslíme, máme možnost se rozhodnout, zda si necháme tuto nikam nás neposunující myšlenku pro sebe a spolkneme ji, nebo ji vyslovíme a zajedovatíme si celé své okolí. Věřte mi, že kdykoliv jsem dala volnost své mysli v naštvanosti, nespokojenosti nebo nerovnováze, žádné vyslovené slovo mě nikam neposunulo, maximálně o krok zpět. Otrávila jsem samu sebe, ale i druhé a mnohem hůř se z takové exploze jedů můžeme dostat opět na výsluní. Každá jedovatá myšlenka způsobuje naše oslabení. Můžeme ale získat sílu hned tím, že ji nevyslovíme. Je dobré začít zkoumat, co říkáte druhým. Zkuste to :-)
Hlídejte si svá slova, určují váš směr. Vyberte si cestu plnou pokory a vděku, zahoďte stížnosti. Posuňte se dál, netočte se v kruhu oběti.
Za každou nevyslovenou stížnost si dejte malou odměnu, připomínejte si, že to, co vysíláme, to také získáme. Když vás přepadne chuť něco zkritizovat, raději něco pochvalte. Přeladíte svoji mysl na novou úroveň vnímání světa. Vaše jeviště bude excelovat v komediích a zmizí dramata, a to za tu snahu stojí!
Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.
Související články:
Adéla Chytilová: SEBELÁSKA – JAK SI JÍ VYSVĚTLIT?
Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky
Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ!
Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní?
LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU