1. Emoce nás spojují se svým lidským aspektem. 

Příjemné emoce nás přibližují k lidem a negativní emoce nás od nich oddalují. Pozitivní emoce nám dávají důvod se s druhými setkávat a negativní emoce se na čas oddělit a uvědomit si, v čem jsme odlišní. Je dobré si uvědomit svou individualitu, abychom pak mohli jít zase chvíli společně. Schopnosti komunikace přes své emoce se učíme každý den. Není to něco, co terapeut odblokuje. Je potřeba to procvičovat. Učíme se na sebe dívat mírnýma očima, být spolu.

Negativní emoce jsou ve společnosti velmi nepochopeny. Bojíme se je vyjádřit a právem, protože rodina a společnost je pořád nastavena na rovnítko "negativní emoce rovná se problém, tak to raději potlač a nedělej rozruch", namísto zdravého postoje "negativní emoce rovná se konečně jsem si uvědomil, co mi chybí a důvěřuji, že si to vyříkáme; důvěřuji, že mé potřeby budou vyslyšeny a naplněny; teď tu budeš ty pro mě a příště tu budu zase já pro tebe. Nesouhlasím s tím, jakým způsobem své emoce vyjadřuješ, ale slyším tě a vnímám tvou bolest." Pořád se odmítáme podívat na druhého, když je vyjadřuje.

Ne každý způsob vyjádření emocí je konstruktivní. Je to těžké být v přítomnosti lidí, kteří se tak uzavřeli do své bolesti, že nejsou schopni ani trochu naslouchat. Například léčící se alkoholička, která už nepije, ale při konfrontaci je ukřivděná, jen obhajuje svůj postoj, křičí, nadává, obviňuje a ani trochu není schopna poslouchat, co říká druhý. Nebo muž, který vzdal život a je naprosto pasivní, manželka se s ním rozvedla, je jen doma, nepracuje, neplní dohody a nejeví zájem o nikoho v okolí. 

Vědomá práce s emocemi. Je velká úleva být v přítomnosti lidí, kteří umí vědomě pracovat s emocemi. Kteří se nebrání procítit to, co se právě děje a nehledají viníka za to, jak se cítí. Kde je dovolena každá emoční reakce, i mlčení. Jsem ráda za každého člověka, který je schopen si své postoje vyříkat na místě konfliktu, což lze v případě, kdy jsou lidé ochotni otevřít své srdce, naslouchat a na chvíli poodstoupit od svého hlediska, nestranit jednomu z přítomných, neuzavírat se do svého bezpečného povznesení a umět vyjádřit svůj postoj.

Žijeme v době, kdy se učíme emoční inteligenci a důvěřovat si, i když máme každý jiný názor. Učíme se procítit negativní emoce, napětí v těle, které vzniklo při emoční konfrontaci. Uznat, že je máme v sobě a přijmout, že jsme v minulosti měli důvod se cítit odmítnuti, nepochopeni, nemilováni. Zároveň se otevřít postoji člověka, se kterým máme konflikt. Pocítit jeho zranění a na základě tohoto zranění se s ním propojit. I když je to zranění někoho jiného v našem okolí, zacházet s ním, jako by to bylo naše zranění. Není totiž možné být proti člověku, když ucítíte, jak je zraněný.

Je to cesta, jak vnímat klid a mír...který pak cítíme i v kostní dřeni...vzít do náruče své vnitřní dítě a obejmout svůj strach, kdekoliv jdeme...je to cesta k jemnosti...pečovat o svou zranitelnost, o sebe navzájem. 

Mezi lidmi chybí emoční výživa, kterou se můžeme nasytit. Buďme k sobě emočně všímaví. Buďme tu emočně pro sebe. Jaká vaše potřeba ve chvíli konfliktu nebyla uspokojena? Jak si tuto potřebu můžete naplnit teď? A každý den? Pak tu můžeme být pro druhého, naslouchat mu, porozumět jeho emocím a postoji. Poodstoupit od svého postoje a naslouchat druhému, co nám chce říct. Podržet ho v momentě, kdy to potřebuje. Nejde o to s ním souhlasit, ale přijmout tento úhel pohledu a in
tegrovat ho do svého vývoje.

Říct ne. Silné emoce ale také mohou sloužit k tomu, abyste si uvědomili, co už tolerovat nebudete. Pokud jste podporovali někoho, kdo si toho nevážil a neuvědomil si důsledky svého nezdravého chování, tam je potřeba dát hranici a konfrontovat ho s realitou. Nevzít na sebe obvinění z toho, že jste ho konfrontovali s něčím, co nechtěl slyšet. Nechodit kolem něj po špičkách a konfrontovat ho s tím, co řekl a jak to vidíte vy. Nenechat na sebe hodit jeho emoční špínu a zátěž. Pomocí zdravého rozumu se postavit za svůj postoj a pevně v něm stát. Děláte to pro lásku k sobě. V tomto případě pomáhá si položit otázku: “Co by řekl/udělal člověk, který má rád sám sebe?”

2. Emoce nás také spojují se svým spirituálním aspekte

Spiritualita je tu od toho, aby lidský aspekt podporovala a nešla proti němu. Emoce nás učí využít je pro hlubším spojení se sebou a ostatními. Vedou nás k vidění posvátnosti ve všem.

Terapeut je někdo, kdo vám připomene, jaké to je být s někým, komu na vás záleží, kdo vás plně vnímá a přijímá vás i se svým traumatem, stínem. Je vám plně k dispozici. Připomíná vám bezpodmínečnou lásku - jak to vypadá, když vám někdo říká pravdu, která vám nebere sílu. Vidí vás, je ve svém srdci a dává vám prostor se vypořádat se stínem. A pak, když se s tímto pocitem seznámíte, ho můžete najít i jinde a navzájem se tak podporovat se svými blízkými i neblízkými :)

Pochopení temnoty. Temnotu vytváříte, když jednáte na úkor sebe nebo někoho jiného. Vidíte, jak jste dělali něco zlého a je vám to líto. Ale také vidíte, jak jste tento postoj a styl chování přejali od někoho, kdo to samé dělal vám. A mu předtím zase někdo jiný. Svou temnotu si uvědomíme právě přes kontakt s ostatními. Musíme ji nejprve uvidět. A někdy u toho zraníme něčí city. A pak záleží na nás, jak se k tomu postavíme.

Procítěním emocí, postavením se za sebe a prohlédnutím osobní temnoty měníme její nevědomé obsahy ve vyšší stav vědomí. Získáváme schopnost vytvářet si život tak, jak chceme. Získáváme odolnost vůči manipulaci. Docházíme k pokoře, odpuštění. Můžeme pak říct člověku, který nám ublížil: „Odpusť mi, že jsem využíval tvou energii, abych uzavřel své srdce, že jsem se zatvrdil.“

Hluboké emocionální léčení zvedá vibrace těla. Nacházíme světlo. Rozhodnutí, kterému jsme nerozuměli, a za které jsme se styděli, dává smysl. Dříve jsem si vybírala partnery, kteří byli na mě hodní. Bylo jich hodně, ale stejně jsem nebyla spokojená. Pak jsem si vybírala partnery, kteří na mě byli zlí. Bylo jich pár, ale stejně jsem nebyla spokojená.

Pamatuji si ten zlom – bylo mi asi 28 let a pořádala jsem u sebe v bytě večírek, kde byli dva muži, kteří o mě měli zájem. Oba mě přitahovali. Jeden byl hodný a viděl mou krásu a druhý byl lehkovážný a vlastně jsem ho moc nezajímala. A já si ten večer vybrala toho druhého. Pamatuji si tu vědomou volbu, která vycházela z mého podvědomí. Věděla jsem, co dělám a nemohla jsem jinak. Podvědomě mě lákalo spojení s vlastní temnotou. Nechtěla jsem, ale musela jsem.

A pak se mi to začalo spojovat, když mi jeden muž na kurzu v Holandsku řekl: „Chceš, abych byl ten dobrý muž, nebo ten zlý muž.“ A v ten moment mi to došlo. Já mám na výběr. Já určuji, jak se ten muž chová - hezky, nebo ošklivě, vlastně je to jedno. Mohu nad tím být povznesená. Ale to musím znát své stíny. Přišla jsem k pochopení, že se nemusím rozhodovat na základě měřítka, jaký můj partner má být. Že mohu být oproštěna od této duality. Že mě láká tento druh partnerství.

Pochopení temnoty má Vladimír Kafka, který lidem, kteří mu chtějí vyléčit cukrovku, říká: „Děkuji. Já svou nemoc miluji a nikdy ji neopustím. Já ji mám rád a stýskalo by se mi po ní. Bral bych to jako velkou urážku své nemoci, kdybych se s ní musel rozejít.“

Pak můžeme přijmout vše. I obscénní chování a jakékoliv těžké energie, protože to je součást každého z nás. Přihlásit se ke svému zranění. Přijmout, že někdy jsme ve společnosti lidí a stejně jsme se svým pocitem sami. Třeba i pro to, že se tím tématem nikdo nechce zaobírat. A i když už chceme být sami sebou, pořád je těžké rozchodit ty roky emoční strnulosti. Z 20% jsme už otevření plynutí a spolupráci, ale z 80% to stále nejde a vůbec nám nemusí docházet, jak přirozeně a spontánně reagovat.

Jsme paprskem světla a vnášíme své vyšší vibrace do společenství lidí, které se nachází v emoční temnotě. Můžete se ptát: "Proč to vše musím tak prožívat? Proč jsou mé emoce oproti jiným lidem tak intenzivní? Odpověď zní - "Musíte mít silnou emoční reakci, abyste se tím zabývali. Jinak by si to nepřitáhlo vaši pozornost a vy byste se tím tak nezabývali."

S láskou
Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz

Napsala: Ivana Valová - Atlantská škola - Praha  ♥ www.atlantskaskola.cz

Jmenuji se Mgr. Ivana Valová, narodila jsem se ve Zlíně a žiji v Praze. Vystudovala jsem Pedagogickou Fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (biologii těla, psychologii a sociologii). Vedu kurzy Atlantské školy a učím angličtinu soukromě a ve firmách.

Na individuálních sezeních nabízím služby v oblasti léčení nemocí, pochopení základní životní lekce, začlenění spirituálních zážitků do svého života, poradenství v oblasti psychospirituální krize, poznání svého poslání, rozvoje jasnozřivých schopností a intuice, rodinné terapie, regresní terapie a spojení s moudrostí starodávných civilizací. Jsem k dispozici lidem, kteří potřebují nasměrovat.

Individuální sezení s krystaloterapií - rozložení krystalů na tělo a kolem těla člověka, podle jeho individuálních potřeb a záměru.

Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-))