Lucie Meškanová: Silná žena a umírající muž

Žena, která všechno zvládne sama a lépe. Je zvyklá se pochlapit, držet basu s ostatníma holkama a něco vydrží... Pracuje, nakoupí, lecos doma spraví. Pak honem pro děti do školy, úkoly, uvařit a cvičit – musí vypadat dobře, chystá se s holkama na pokec, tak ať se blejskne. Pak padne do postele vyčerpáním – na toho ňoumu, nemá stejně pomyšlení. 

Tahle krutá realita, kterou slýchám od svých klientek, není navenek prezentovaná takhle. 

Navenek je všechno v nejlepším pořádku.

Chlapi jsou prostě takoví. Musíme je postrkovat a umě manipulovat – pro jejich dobro a pro rodinu. Nikdy to nebylo jinak. A čekat až se něčeho chopí sami? To bychom se načekaly…

Znáte podobný příběh? Samozřejmě jen z doslechu. 

On se ten příběh může hrát i nenápadně. 

Dám ti, když ty… Nedám ti, když ty… Jsem smutná, když ty… Mám radost, když ty… Jestli mě máš rád, tak… Když uděláš tohle, tak já budu šťastná… 

Jenže co když je to všechno trochu jinak.

Co když je to všechno vzhůru nohama a souvisí to jak se vztahy mezi mužem a ženou tak se stavem světa kolem nás? 

Poslechněte si příběh o muži, ženě a jejich přirozené síle.

Byl jednou jeden muž a jedna žena. Ta žena byla po staletí muži pronásledována a umlčována. Nemohla se svobodně vyjádřit a utrpěla od mužů hodně ran. To se stalo hodně dávno nebo i nedávno. Každopádně s ženou, která zde stojí dnes s mužem v tomto příběhu, to nemá mnoho společného. Alespoň viděno zvenku nemá. Ale něco v ní si pamatuje každou křivdu a každou bolest.

Něco v ní říká: “Už nikdy se nedám.” “Raději se o všechno postarám sama.” “Nikdy ho k tomu už nepustím.”

Co je to záhadné a tajemné k čemu ho nepustí? V realitě běžného dne je to oprava skříně (jsou hodinoví manželé), nošení těžkých břemen (nejsem žádná křehotinka), nikdy se nezastavím (zaměstnání, práce doma, děti, koníčky, cvičení… jsem moderní soběstačná žena s mnoha zájmy). 

V nevědomí je to mužská síla, kterou ze strachu z jejího zneužití mužem, žena zabrala pro sebe. 

Když už muž se ženou nevěděli jak dál, tak se začali ptát a volat o pomoc.Oba totiž onemocněli.  A odpovědi přicházejí… 

Ženo, nejsi na svém místě… máš něco co ti nepatří. Muži stále se bojíš projevit pravdivě, máš strach, že svou pravdou ještě více zraníš ženu.  

Co se děje, když žena zabere mužskou sílu pro sebe? 

  1. Nemůže stát na dvou místech najednou – nemůže tedy logicky stát ve své ženské síle.
  2. Žena muži zatarasí cestu k jeho mužské síle a ten bloumá, snaží se s ženou navázat kontakt a utíká, churaví, zuří, bojuje, rezignuje…
  3. Žena mužem pohrdá, připadá jí jako slaboch – neprojevuje se jako chlap a pořád se mu něco nelíbí!
  4. Vztah se mění na boj nebo rezignaci (tichý boj – mě je to jedno!)
  5. Buď takto žijí dokud je smrt nerozdělí – většinou první přichází smrt muže – nebo se rozejdou a zkouší to jinde. 

Je z toho marastu cesta ven? Ano, je. 

Muž i žena musí odvést kus práce a odvážit se podívat se na věci JINAK. Žena si musí jako první uvědomit, že je něco špatně a projevit ochotu. 

Ženo, pro případ, že u bodu 1. začneš “po chlapsku” muži spílat, že “Je to jeho vina, protože není pravdivý, a že tedy počkáš až on konečně začne něco dělat!", připomínám Ti – říká Život – že ty jsi první na řadě se složením zbraní.  

Tak tady je cesta:  

  1. Muž musí projevit emoce – projevit se pravdivě (někdy je to křik a někdy pláč, někdy pravda o tom, že už takhle nemůže dál) – pak teprve si ho žena může všimnout. 
  2. Žena musí muži (všem mužům) odpustit. 
  3. Žena musí odpustit sama sobě. 
  4. Muž musí odpustit sám sobě. 
  5. Muž většinou ženě nemá co odpouštět – je nadšený tím, že ho žena vidí… 
  6. V této chvili si žena začíná uvědomovat, že stojí na místě, které jí nepatří. 
  7. Žena hledá a všimne si síly, kterou poprvé po dlouhé době vidí a ta síla jí zajímá. 
  8. Ta síla si jí dlouze prohlíží a teprve skrze pokoru k sobě ženu pustí. 
  9. Je tady však ještě jedna postava, která ženu zajímá a láká. Je to Smrt. 
  10. Žena odkládá představy, které si doposud o Smrti tvořila a Smrt přijímá. 
  11. Žena definitivně opouští, i pomyšlení, že by chtěla stát jinde než u své přirozené ženské síly.  
  12. Žena se propojí se svojí přirozenou silou a rozkvéta a je silná ve své slabosti, silná ve své křehkosti, opravdová ve své ženskosti. Objevuje v sobě  laskavost, trpělivost a něhu. 
  13. Muž je okouzlen a klečí u jejích nohou. 
  14. Žena ho však nevidí, protože muž na něco zapomněl. 
  15. Muž chvílí váhá, hledá, ale pak mu dojde, že k ženě, která je sama sebou se může přiblížit jen ve své síle. 
  16. Muž se propojuje se svou silou. 
  17. Muž přistupuje k ženě a vede jí k Životu. 
  18. Žena muže následuje. 
  19. Žena se muži dává a oživuje sebe i jeho  skrze posvátnou sexualitu i letmý úsměv a důvěru. 
  20. Muži se daří v práci i podnikání a rád se vrací domů. Žena je spokojená a naplněná, když pečuje o děti, i v zaměstnání. Je blažená i na mateřské dovolené. Ví, že jí nic neuteče. Ví, že když naplní rodinu, vše se přidá v pravý čas. Přirozený řád ožívá.  
  21. Muž a žena spolutvoří. Důvěřují si a mluví spolu, často beze slov. Jsou jednotní, zdraví a v každodenním životě prožívají naplnění a celá společnost vzkvétá. 

Konec příběhu. Je to jen pohádka? 

Lucie  

Více info na www.luciemeskanova.cz

 
 

Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme.