Tyto ženy mají pocit, že už svému muži nestačí, že mu „nejsou dost dobré“. Že jsou mu doslova „ukradené“ a to je tíží. Připadají si neoceněné, jako "kus hadru", kterého si nikdo nevšimne. Jejich duše volá: „Tady jsem - poslouchej mě! Všímej si mě!“, ale odezva žádná. 

Často zde bývá i ženin „přetrpěný“ pohlavní styk z povinnosti. Ten pak často přichází do bolestivého prožívání. Žena neumí vidět a nevidí už svět, který byl tak krásný a barevný, tak beztarostný, jako když byla dítě. To měla z každé maličkosti radost a smála se a teď: „Proč a čemu bych se měla smát, když svět je plný komplikací, starostí a povinností?“. Tak přemýšlejí tyto ženy.

Jsou stále s něčím nespokojené, neumí se už ničemu pořádně usmát, jsou znechucené problematičností života a KOMPLIKOVANÝCH PARTNERSKÝCH VZTAHŮ. Nahrazují svůj ženský cit tvrdou maskou mužské síly a emancipovanosti. 

V povinnostech domova často zaskakují mužské práce a se vším si dokážou poradit. Místo, aby se zaměřili na ženskou stránku, staví se do role mužů. Často je žena velmi aktivní, činorodá, s velkým záběrem činností – od veškerých domácích prací, po výchovu a strarání se o děti, manžela, zaměstnání, výdělek dobrých peněz, péči o sebe a je stále v jednom kole a stále není se sebou spokojená. Je jako štvaná zvěř. Žena doslova „lítá“ a vše zvládá „za letu“, prací za 3 lidi najednou. 

Projevy bezradnosti, jak to řešit v této uspěchané době, se potýká čím dál více žen. Často si k sobě vybírají i stejně dominantní partnery – o to více se snaží být „dokonalou“ a vše zvládat - a přitom čekají na slova chvály, uznání a ocenění od něj. Ta ale nepřichází a ony jsou zklamány. Chtěly by jen slyšet slova vděčnosti a pochvaly. Ale marně na ně čekají a tak se „uštvávají čím dál více“ v domění, že to partner ocení. "Čím více se budou uštvávat, tak snad to bude i více vidět a KONEČNĚ TU MOU SNAHU UVIDÍ....". jede jim v mysli.

Podvědomě s ním soupěří, kdo bude lepší. Jenže ženský cit agresivně tělu hlásí: „Tak si to zkus sám všechno tahle zvládat a ještě u toho vypadat dobře!!!“ Tělo se dostává do agrese na manžela a vaječníky volají na poplach. 

Nehledejte ocenění tam, kde ho nenajdete. Naopak se podívejte do sebe, proč sebe takto uštváváte, je chyba ve vás, nebo ve volbě špatného partnera pro vás??? Nepřejte mu zlé, nepřete druhému bolest a raději se zamyslete sama nad svým konáním, odkud pramení TO ŽE VÁS NIKDO NEOCENÍ - OCENILI VÁS RODIČE, MATKA, OTEC, OD KTERÉHO JSTE SI TO TAK PŘÁLA, ALE UZNÁNÍ SE NEDOSTALO? Toto uznání pak mylně hledáte v nedohlednu u partnera. Jenže tam se nedostaví, pokud nepochopíte "odkud vítr opravdu vane...". Po kom tam toužíte, aby vás pochválil a uznal vaši snahu....To vám jen váš nynější partner zrcadlí z nezpracovaného bolestivého NEUZNÁNÍ v minulosti....