Ivana „Geri“ Kutnarová: Dvojplameny a naprosté opuštění iluzí

Po setkání dvojplamenů a rozpoznání na úrovni duše, kdy zpravidla zažívají velmi intenzivní sblížení, dochází postupně k návratu do původních životních a partnerských vzorců, převzatých z dřívějších vztahů či okolí, rodiny nebo společnosti. To však přináší rozpory, jež i přes oboustrannou snahu nakonec vedou k nevyhnutelné odluce.

Vztah na těchto starých principech nemůže úspěšně pracovat. Vnitřní pouto oba přitahuje k sobě, avšak neshoda v praktických stránkách života jim nedovolí trvale spočívat vedle sebe v harmonii. 

Odloučení spouští zásadní proces přeměny, kdy jsou partneři ponoukáni k tomu, aby sami sebe uvedli do stavu, ve kterém se nacházeli v okamžiku prvotního rozdělení, při oddělení jejich fyzických schránek. V té chvíli jejich vnitřní uspořádání, vnímání i myšlení, bylo stejné, obsahovalo celou škálu možností jednoho sourodého celku obsahujícího vše. Putování v oddělených fyzických schránkách později přineslo změnu, jejich odlišení a nesoulad. Nyní nastává doba, kdy se vrací zpět, aby se kruh uzavřel. Dokončení přeměny tedy vyžaduje opětovné zahrnutí a ztotožnění se s veškerou možnou škálou všeobsahujícího celku. To znamená, že každý pochopí, osvojí si a připustí jakoukoli variantu života, jako jednu z možností, a to bez odsuzování, povyšování či zavrhování kterékoli.

Rozpory vedoucí k rozpadu vztahu po shledání a rozpoznání na úrovni duše, naznačují, na čem je potřeba u obou ještě pracovat, co pochopit, osvojit si a přijmout. Současně se také přetvářejí životní vzorce, odstraňují i vlastní životní překážky a omezení, dořešují se osobní záležitosti kořenící v minulosti, které nemusejí mít přímou souvislost s dvojplamenem. Pokud je vše osobní již zpracováno a dořešeno, nezbývá než odstranit rozpory, nesoulad v partnerství, které prozatím nedovolí plné a trvalé spočinutí obou vedle sebe v jejich společném praktickém konání. Jednou z posledních nesrovnalostí může být nevyrovnanost intuitivního a realistického pohledu, tedy toho, co člověk uvnitř sebe vnímá a toho, jak je schopen vyhodnocovat hmotnou skutečnost.

Odluku mezi dvojplameny zpravidla způsobuje i odlišné vnímání vztahu a života všeobecně, kdy ženský dvojplamen koná více pod vlivem svých citů – intuice. Stejně tak, na podkladu vnitřního pouta, nahlíží i na samotný vztah. Jeho převažující intuitivní složka jasně vnímá, že patří ke svému muži, a nabádá ke sblížení a spojení. Mužský dvojplamen se chová v souladu se svým rozumovým posouzením a vnějším pohledem, na vztah nahlíží ryze prakticky a funkčně. Jeho převažující racionální složka vyhodnocuje vztah jako neschopný harmonického fungování a velí k jeho ukončení.

Dvojplameny a naprosté opuštění iluzí
Autor kresby: Pavlína Kutnarová

V průběhu vlastního růstu a přeměny během doby odloučení, kdy se pomalu rozvíjí i opačné zaměření, u ženského více mužské, u mužského naopak, mohou být opakovány pokusy o sblížení, opětovné navázání vztahu. Dokud ovšem nejsou vnitřní citové i vnější realistické složky u obou z partnerů rozvinuty až do extrémní krajnosti, nedojde u nich k osvojení si celého spektra možností (schopnosti prožít, pochopit a zvládnout jakoukoli situaci), není možné docílit trvalé harmonie.

Osvojování si veškeré škály se děje při plném žití a prožívání, kdy člověk přijímá do života vše, co přichází, řeší předložené situace a učí se zaujímat postoje v souladu se sebou samým. Utváření střízlivého nahlížení se odehrává prostřednictvím někdy až velmi tvrdého prožitku nebo zkušenosti v reálném hmotném světě, pochopením vnějších jevů a dění.

Intuitivní, citové vnímání se rozvíjí ve vnitřním světě, ponořením se do vlastního nitra, pochopením někdy až opravdu velmi bolestných pocitů, tedy toho, co se uvnitř člověka děje.

K vyrovnání tedy dochází poznáním, prožitím a pochopením opačných extrémů. Pohlížel-li ženský dvojplamen v okamžiku, který vedl k odloučení, na dvojplamenný vztah intuitivně, musí v rámci vyrovnání polarit dospět k jeho jednoznačnému praktickému a funkčnímu posouzení, a to prostřednictvím naprostého opuštění vlastních iluzí, snů, představ a očekávání. Musí se umět dívat na vztah tak, jak se opravdu jeví ve hmotné skutečnosti – realitě. Opuštění iluzí neznamená ztrátu víry ve dvojplamenné spojení, ale pouze zanechání nereálných představ, které v dané přítomné chvíli a za aktuálního stavu věcí, není možné naplnit. V okamžiku, kdy je zcela propuštěna vize vlastních iluzí, je možné budovat realitu.

V období, kdy si žena postupně osvojuje pragmatický pohled, u mužského protějšku probíhá obdobný, ale zrcadlový proces. Žena si začíná uvědomovat nesmyslnost lpění a investování energie do vztahu, který nefunguje, ani v současné chvíli fungovat nemůže, a podle tohoto uvědomění se začíná i chovat. Současně se probouzí partnerovo intuitivní vnímání a schopnost otevřít se svým citům. Vede ho k citovému prožitku až do krajní hranice bolesti z nenaplnění a k pochopení dění v jeho nitru. To otevírá nejen nový pohled na vztah, ale i hledání a uskutečňování způsobů a možností, které by společné fungování umožnily.

Mohlo by se zdát, že postačí pouhý odmítavý postoj ženy vůči svému muži. Pokud by však toto bylo učiněno pouze na základě myšlenkového vyhodnocení situace bez vnitřního přesvědčení (logické posouzení a vnitřní cítění by bylo v rozporu), mohlo by se jednat pouze o účelovou manipulaci, která však u dvojplamenného vztahu neobstojí. K tomu, aby bylo docíleno úspěšné a trvalé změny, musí být člověk v myšlení (reálném vnějším pohledu) i cítění (vnitřním intuitivním pohledu) za jedno a konat v tomto směru naprosto automaticky. Dosahování takovéhoto stavu je postupné a vyžaduje dostatek času a životních prožitků. Mnohdy jsme již pevně přesvědčeni, že jsme dosáhli vysněné mety, či že se blížíme vytčenému cíli. Může to být však pouze naše zbožné přání, iluze, která je naprosto odlišná od reality. Říká se, že není dobré říkat hop, dokud už člověk nepřeskočil, neboť teprve ve chvíli, kdy pevně dopadne oběma nohama na zem, se záměr stává opravdovou skutečností.

Rozšíření i opačného pohledu a postoje neprobíhá pouze ve vztazích, ale i ve všech ostatních úrovních života, kde dříve vládl rozpor. Proměna probíhá tak dlouho, až je docíleno stavu, ve kterém se oba nacházeli v době prvotního rozdělení. Každý dvojplamenný pár je však jedinečný, proto se od sebe jednotlivé ucelené dvojice mohou velmi lišit svými schopnostmi i zaměřením. Každý pár má své specifické místo v celistvé mozaice nově budovaného prospívajícího společenství.

Autor kresby: Pavlína Kutnarová

Napsala dne 12.8.2017 Ivana „Geri“ Kutnarová https://dvojplameny.wordpress.com/ 

Server Příznaky transformace má osobní souhlas autorky článku s jeho zveřejněním. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno, včetně grafiky - obrázku. Chcete-li jej zveřejnit, získejte si souhlas autorky. 

Nejzajímavější články na našem portálu

  • 1
  • 2
  • 3
national cpr association