D
obrý den, nebo večer, nevím kdy a zda budete číst tento článek a není to důležité. Napsal jsem ho, abych pochopil, proč nechci žít sám.
Všechny mé vztahy s ženami skončily rozchodem. Jediné čeho si na těchto rozchodech vážím je, že se všemi ženami jsme zůstali přátelé a můžeme se setkat bez bolesti a výčitek. Rozešli jsme se ne proto, že jsme se neměli rádi, ale proto, že jsme spolu neuměli žít.
Tento pud všichni známe, ale dáváme mu mnoho různých významů a tak jeho pojmenování nechám na čtenáři.
Původně tento pud dala příroda všemu živému, jako akt plození. Tento akt je tak silný, že mnozí tvorové, ač ho nepřežijí, přesto mu podléhají. My lidé ve snaze vše hodnotit to považujeme za krutost, ale naopak, je to moudrost přírody, která jako prioritu stanovila přežití rodu a ne jedince.
Všeobecně jsou známy příklady jako Kudlanka nábožná, nebo Černá vdova. Pánové, prosím nezneužívejte vůči ženám okolnost, že v těchto dvou případech jsou obětmi tvorové našeho pohlaví. Ony jsou nositelky nového života a my jsme pouhými dárci. Jak jsem již napsal, příroda vyžaduje někdy i oběť nejvyšší a má k tomu své důvody, které není na nás soudit.
Příroda šla ve svém vývoji dále a tak byl stvořen člověk. Tvor, který se vymanil z jejích zákonů a vytváří si své vlastní. Tady nastává ten zmatek. Dostali jsme schopnost rozhodovat o svém životě, ale nevíme co s ní. Rodiče a škola nás učí všechno možné, jen ne žít. Proč? Odpověď je, protože to sami neumí.
Jako děti si tvoříme názor na život podle toho, co kolem sebe vnímáme a jak to na nás působí. Tyto zkušenosti si v sobě ukládáme v podobě emocí, které se nám v dospělosti jitří a my již dávno zapomněli proč. Takto zcela nedostatečně vybaveni, vstupujeme do partnerských vztahů a očekáváme, že dostaneme to, co nám rodiče dát nedokázali.
Děti jsou závislé na těch, kdo jim mají jít příkladem, ale dospělost, znamená převzetí zodpovědnosti za svůj život. Náš úkol je, přestat být závislý na rodičích i na partnerech. Ale jak? Nikdo nás to nenaučil. Hodili nás do vody, řekli plav a my se topíme. Tady se vrátím k moudrosti přírody. Přežívají jen ti nejsilnější, ti co to dokáží.
Jak jsem již napsal, člověk se vymanil ze zákonů přírody, ale ne zcela. Jsme lidé, vzájemně si pomáháme, můžeme dostat od druhých vše, ale štěstí a lásku, pokud nám to nedali rodiče, nám nikdo nedá. Radostný a šťastný život žijí zase jen ti nejsilnější. Když to nedokážeme my, je to na našich dětech a tak si to předáváme z generace na generaci. Svádíme to na své předky a pokud nenajdeme sílu převzít za to vše vlastní zodpovědnost, budeme to předávat dál, až se konečně v našem rodu najde někdo, kdo řekne, dost. „Přijímám zodpovědnost za svůj život“.
Dost často se stává, že rodiče vyžadují po svých dětech lásku, kterou nedostali od svých rodičů a tudíž ji nedali svým dětem. Nejsme si toho vědomi, ale je to zcela běžné a dokonce se to považuje za povinnost. Chtít po svých dětech lásku, kterou jsem nedostal a kterou jsem jim nedal, to považuji já za krutost. Příroda tak krutá není, ona nás o lásku nežádá.
Hledáme-li partnera, který nám nahradí lásku rodičů a očekáváme od něj, že nám dá to co si sami dát neumíme, pak je náš vztah předurčen k zániku, nebo alespoň nikdy nebude plnit funkci, kterou by měl mít.
Erich Fromm ve své knize Umění milovat píše, že je jedno s kým žijeme, ale pro vztah je důležité, jak ho přijímáme. To je ovšem, jak se dnes říká, nejvyšší level. Tohoto bychom měli chtít dosáhnout. Je to umění bezpodmínečné lásky. Ale tak daleko většina z nás není. Kdybychom do reprodukčního vztahu měli vstoupit, až teprve tehdy, kdy této schopnosti dosáhneme, jak jsem již napsal, vymřeme po meči i přeslici. Ale smyslem našeho života není jen reprodukce. Žít v partnerském vtahu má smysl i když jsme již obohatili tento svět o naše potomky a předali jsme jim zodpovědnost za jejich život.
Proč tedy žít s někým, když je to složité a komplikované? Právě proto! Smyslem je osobní růst. Partner nám zrcadlí naše nedostatky.
Jak tedy žít s partnerem?
- Ve vztahu poznáváme sami sebe, učíme se sebou žít a totéž máme umožnit svému partnerovi.
- Za to jak se cítím ve svém životě a v partnerském vztahu si nesu zodpovědnost jen já sám.
- Do vztahu z partnerem vstupuji proto, abych se naučil tomu nejvyššímu levlu. Nepodmíněné lásce, kdy dávám a nic za to neočekávám.
- Uvědomuji si, že nemám právo po partnerovi chtít, aby mne udělal šťastným.
- Do vztahu nevstupuji s pocitem, že ho udělám šťastným.
- Důvodem opuštění vztahu není pocit nedostatku lásky, pochopení a porozumění. To jsou výzvy k sebezdokonalení. Partner, který mi toto nedává, mi umožňuje si uvědomit, že se mám naučit sebeobdarování.
- Partner mi svým chováním, může způsobovat bolest, ale tato bolest jen signalizuje moji závislost na něm. Zbavit se této bolesti, znamená zbavit se závislosti. Pokud to dokáži, není tato bolest důvodem k opuštění vztahu, ale k uvědomění si vlastní nedospělosti. To mi dává šanci naučit se žít svůj život a jsem svému partnerovi za ni vděčný. Je to výzva k mému růstu.
- Důvod k opuštění vztahu je, že toho, co jsem napsal v předešlých bodech nejsem schopen. Pokud mám pocit sebeobětování, až sebezničení, je pro mne nutné tento vztah opustit. Nedávám vinu sobě ani partnerovi, jen jsem na tuto formu vztahu neměl dostatek schopností.
- Nemám povinnost partnera zachraňovat. Já i on, jsme dospělí a tudíž neseme zodpovědnost jen za sebe. Pomáhat a zachraňovat mohu, ale jen když na to mám dost síly.
- Vztah s partnerem, může být terapie, pokud to nedokáži, je třeba zvolit terapii jinou.
Teď již vím PROČ NEŽÍT SÁM.
Miroslav Procházka
Autor metody Runa: Miroslav Procházka. http://www.rus-runa.cz
Je možné si domluvit bezplatnou konzultaci po telefonu, přes Skype i osobní setkání. Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Mobil 777 648 577 Skype miremek
Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autora. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-))
